ESEJE, PROMLUVY A MYŠLENKY POZDĚ V NOCI

NEZBEJVÁ NEŽ NORMÁLNĚ ŽÍT

Každej má po ruce řešení, který je vlastně na dosah, jen kdyby ... , kdyby ... , kdyby.... Můžu s klidným svědomím říct, že není ani na dosah, ani nikde jinde. Jde jen o to se nepobít hned. A to by asi šlo, kdyby ....

NEODPUSTÍM A PERO VRACÍM

Některý věci se mi nelíbí, kvůli jiným mu nadávám. Tak už to chodí. Nějaký zbytky demokracie nám zůstaly, a ty si s tím, doufám, nějak poradí. Nemám v úmyslu urážet jeho voliče. Oni jen brání svůj sen o spasení skrze pána našeho, Myloše Zlatoústého.

ZATRACENĚ RYCHLÁ JE TA NAŠE DOBA

Koukám na přenos z českýho parlamentu. Slovák, kterej chce vládnout s Japoncem a s komunistou, dostává čočku ze všech stran. Je mu to fuk. Pouštím rádio a nějakej cvok tvrdí Grygarovi, že zeměkoule je placatá. Trávu jsem ještě nikdy nehulil, ale jdu si něco sehnat, protože tady bude veselo.

NOVOROČNÍ PROMLUVA 2018

Tak už je zase 4. ledna a novoroční promluvu pořád nemám. Člověk by měl tyhle věci psát rovnou na Novej rok, kdy je ještě plnej vánoční nálady, velikých, všeobjímajících citů a myšlenek na všedobro, všelásku, na spasení světa a přetejká vírou, že už se konečně musí něco stát.

NOVOROČNÍ PROMLUVA 2017

Krátká esej o tom, jak jsem tu novoroční promluvu nakonec nenapsal.

BÍT, ČI NEBÍT ŠAŠKA?

Možná si vzpomenete na recesi Martina Konvičky z 8/2016, kdy přijel na Staroměstské náměstí na velbloudu a s partou kamarádů parodoval útok islámského státu, a co se tenkrát kolem semlelo. Tehdy jsem napsal esej, která z mých fejsbůkových stránek nějak zmizela. Za komentáře předem děkuji.